neofelis

 29.8.

Začalo to zajímavě - pár dnů před odletem v "americe" začala řádit Irenka aneb hurikán Irene. Celý víkend jsme s napětím čekali, jestli odletíme nebo ne. V Ne jsme to riskli a odjeli přespat do Prahy s tím, že se ráno uvidí. A opravdu, ještě večer jsme nic netušili, ale ráno se žádné canseled na tabuli odletů sledované online neobjevilo a my vyrazili na letiště. Cesta byla mírně řečeno úmorná a do Los Angeles jsme přiletěli v půl desáté večer jejich času (-9h tady je proti ČR). To ještě následovalo modlení, zda kufr přiletěl taky . Přejez do půjčovny aut se obešel bez problémů a kupodivu o nás fakt věděli (prachy opravdu doputovaly na správné místo). Po nezbytných formalitách jsme si šli pro auto a nějak jsme si na parkovišti nemohli uvědomit, proč si nás nikdo nevšímá. Po odchycení jednoho zaměstnance jsme zjistili, že si můžem v dané kategorii vybrat auto jaké chceme (všechny měli klíček ve dveřích!). To byla samozřejmě ta jednodušší věc. Ta složitější nastala, když jsem sednul za volant a ani za nic si nemohl vzpomenout, jak že se to jezdí s automatem. Při hledání ubytování (podotýkám, bylo cca půj jedné v noci) jsem alespoň třikrát sešlápl neexistující spojku, ale mrcha noha místo ní pohladila brzdu a Hanička málem čelní sklo.