neofelis

Narodil jsem se v květnu, přesně desátý den. Nádherný to měsíc. Příroda je v plné kráse, travička se zelená jak jen to jde a všechno co může, ukazuje nádherné a voňavé květy. Já mám toto období velice rád a má alergie na pyl ho přímo zbožňuje (potvora).

Záhy, co jsem se naučil první krůčky, rodiče usoudili, že jsem dostatečně zralý na to mít více kamarádů, a abych si mohl do sytosti nějakého vybrat, šoupli mě do jeslí. Nevím co na to vy, ale já jim to nemám za zlé, protože hlavo děravá, vůbec nic si z nich nepamatuji.

Pokračování mého života se odehrávalo v ZŠ jako asi u každého, jen druhou a třetí třídu jsem (neopakoval) absolvoval v Ulanbátaru (Mongolsko). Taťka tam tou dobou dělal a rodinka byla s ním. Hezké to byly časy. Nevím proč, ale většinou se mi vybaví tamní nádherná příroda a v kontrastu s tím "špinavé město", kde o krávy a psi toulající se ulicemi nebyla nouze. Ono mi to stejně v osmi letech nevadilo. Základku jsem doklepal poté už bez nějakých významných změn (tedy pokud je puberta bezvýznamná). V osmé třídě se dělali přijímačky na střední školy a já, protože odmalička "pitval broučky a sukoval žížaly", zamířil na veterinu. Název raděj nebudu vypisovat, je dost dlouhý a za mé působení tam se třikrát změnil.

Studiu jsem věnoval podstatnou část svého života a proto mám pocit, že toho vím čím dál tím míň. Asi jako důsledek toho, že je to buď pravda, nebo jen vím, že je toho moc co nevím. Sakra, to zní hrozně. Tak dál... finálem byla promoce a titul Ing. na MZLU v Brně, kterýžto pravděpodobně nejvíc potěšil mého tatínka. Pro nás znalé to byla již jen oficialitka pro rodiny a blízké příbuzné. Ale cesta to konec konců nebyla jednoduchá, protože jsem mezi tím stačil začít studovat vysokou původně v Praze, pak jsem se na ni tzv. vybod a začal jsem pracovat ručičkama abych si uvědomil, že ta "výška" asi opravdu k něčemu bude.

No a současnost?

Krom toho, že pracuju, je asi nejdůležitější, že konečně již nějakou dobu vegetím se svou láskou v bytečku, kde se vždycinky večer potkáme a můžeme si dopřát láskyplné soužití. Ještě že jsou ty víkendy, ne?